Historie-AC Sparta Praha
AC Sparta Praha fotbal a.s je pražský fotbalový klub a člen acosiace Association Club Sparta Praha. Sparta mána kontě mnoho titulů z čeké i československé ligy, a je se účastníkem Ligy mistrů. Sparta za posledních 10 ligových sezon 5 titulů
Záčátky dravé i hrávé
Když se psal první rok 20. století, měli sportovní přivrženci náruživý zájem o to, který z českých fotbalových klubů je ten nejlepší. Neboť ptát se po mužstvu nejlepších fotbalistů, bylo tehdy asi tak směšné a zbytečné, jako uvažovat, zda je míč kulatý, nebo čtverhraný. Každé nemluvně by vám tenkrát objasnilo podstatu kopací meruny a rovněž by vám řeklo že nejlepším týmem je mužstvo SK Slavi. Ty hoší poráželi kde koho. Nejen v Praze, ale i po celé Evropě.
Vrátíme se ještě pár kroků proti toku, času a pár chvilek. Postojíme nad dětskými botičkami a krátkými kalhotkami naši kopané. V tomto sportovním úboru se kolem roku 1890 vřítila pražská sportovní mládež na letenskou pláň a jala se kopat do míče. Nebyly ovšem dřevěné branky, nebyl rozhodčí, byla jen dovádivá radost ze hry a z pohybu a matná znalost pravidel fotbalu.
Začaly vznikat sportovní kroužky a kluby, a v těch sváry a rozkoly. Chlapci z Manin, které holdovali lehkoatletickým disciplínám (skok daleký, vrh koulí...) spojili se s vyznavači cyklistiky a slavnosně založili klub AC Praha.
V roce 1893 = Uběhly dva roky bohulibého čutání do míče a nadešla chvíle prvního zdárného pokusu o fotbalovou soutěž čtyř pražských klubů: Sparty, Slávie, AC Prahy a štůdáků Akademického gymnázia.
Hrálo se z jara 1896= na Císařské louce na Smíchově za napjaté pozornosti nedělních výletníků a několik tiskových zpravodajů, který teprve hledali slova, jimž by vyjádřili tento nový děj. Fotbalovému mužstvu například říkali četa kopaný míč cvičící, pomezenímu rozhočímu zástupce pro hranice a zápasu kopaný match veřejný. Sparta nehrála špatně. Vítěze turnaje ČFK Vicker porazila 3:1. A o tři dny Sparta porazila Slavii 1:0.
Sparta vs. Slavia
Toto utkání je pozoruhodné z několika důvodů. Především proto, že bylo v historii vzájemných střetnutí prvním a na dalších jedenáct let posledním. A dále proto že skončilo sporem a podnítilo dlouholetou neblahou řevnivost. Řekli jsme že Sparta v tomto utkání vstřeli jednu branku. To koneckonců vzal na vědomí i rozhodčí J.Rossler-Ořovský, který úspech sparťanů uznal a odpískal. Leč po skončeném zápase začal kupodivu rozjímat o všech okolnostech oné střely, naslouchal rebelanským připomínkám některých slavistiských borců, a posléze se rozhodl branku odvolat a neuznat. Sparťané ovšem s nelibostí přijali tento soudcův soud a z další soutěže vystoupila. Od té doby se popichovali ,,Kam se na nás hrabete", říkalo bílé S ,,celé Praha ví že jsme vás porazili". ,,Nikoliv " odpovída pěticípa hvězda ,,Každý vám naopak potvrdí, že ona branka nebyla regulérní, a to se teprve ukáže, kdo je nelepší.
Kdo je lepší se mělo ukázat na podzim. Na utkáná mezi Spartou a Slavii se přišlo podívat 4 000 diváků. Ve dvě hodiny vběhlo na trávník dvaadvacet hráčů, pak dva rozhodčí a nakonec k všeobecnému údivu pět podivných pánů s plamennými pohlady. Doklusali před bránu Slavie přistoupili před chlapce v sešívaných dresech a hlasitě vyzvali sedm z jdenácti aby odešli ( kopaná byla tehny studentům zakázána). Slávie zápas vzdala a Sparta získala dva body bez boje. Zbytečné dodávat že mezi táborem Slavia a Sparta vzniklao nepřátelství. Neboť Slavisté obvinili Sparťany že autorem anonýmních dopisů jsou právě oni. V roce 1902= nastoupila Sparta v nových dresech (tričko s černými a červenými pruhy, černé kalhoty) byly spíš postrarší než nové, neboť je Sparta zdědila po Čafce. Ale co na tom záleží. Halvně že tu byla zase jedenáctka sparťanů a že zase hrála. A co na tom záleží, že prohráli s SAFK Kolín 0:8? Zítra, pozítří bude líp.
14. května 1902= mužstvo AC Sparta vyzvalo první mužstvo SK Slavia k matchi. Odpověď dosud nedošla. Vskutku nedošla. Ani v červnu, ani v červenci. Zato v srpnu přináší Sportovní svět otevřený list utkání. Fotbalový zápas Sparta - Slavie se neuskutečnila, zato novinářský zápas Sparta - Slavia trval.
Sparta je nejlepší
Slávia si zajela do Vídně ale prohrála 3:5. Tři nejlepší hráči Slavie (Košek, Baumruk a Krummer) - přestoupili na podzim 1904 do Sparty a Sparta začala víťezit. Výkon Sparty teď úžasně stoupl. Už bez výjimky porážela všechna domácí mužstva a zahraniční jak bysmet ( Firts Vienhu 7:0, Tornu Budapešť 4:1, a nejlepší německé mužstvo Preussen 7:3) s vítězem anglické ligy Newcastle United prohrála pouze 2:3. Sparta získala příznivce, reputace, obdiv a nové hriště za lanovou dráhou na Letné. Hrávala nejčastěji v sestavě (Soustružník, Červinka, Včelák, Trapek, Krummer, Rayneund, Baumruk, Rezek, Hradecký, Kokšek, Plesnivý) a většinu branek dal právě Košek, jehož zásluhou se Sparta stala přes nic nejlepším českým fotbalovým klubem
Jenomže! Uplynuly sotva tři měsíce a diváci, kteří se dostavili jedné srpnové neděle na Slavii, s úžásem hleděli na hřiště: v dresu červenobílých nastupuje Baumruk a za ním Krummer, tedy právě ti sparťané, kteří ještě včera vedli slovní útoky proti Slavii a jejímu vedení. Teď se zase zakymácela paluba Sparty. Ještě tu však byl Košek, ještě Sparta vyhrávala. Ale nálada v klubu začala uvadat. Zlé časy nadcházely.
v roce 1905= nastoupily trosky bývalé Sparty proti prážskému Sturmu. Náhradník vedle nahradníka. A tentokrát nepřišel ani Košek , jelikož odjel de Slavií do Vídně k zápasu s First Viennou. Zatím co Sparta se Stumem prohrála 3:7, zvítězila Slavia nad First Viennou 2:0 a obě branky vstřelil Košek. Sparta na tom byla bledě. Výbor se rozutekl, na Spartu byl vypsán konkurs. Ohrady a bariéry byly prodány v dražbě. Kopačky, dresy, míče, i brankové tyče si odnášeli věřitelé.
v roce 1918= válka skončila a ve Sparťe se zrodilo velmi kvalitní mužstvo zvané ,,Železná Sparta". Mezi největší překvapení patřil návrat ve válce těžce raněného Václava Piláta.
Roku 1920= se v Antverpách konaly Olympijské hry a československá reprezentace se dostala až do finále, kde nastoupila proti domácím Belgičanům. Kapitán Káďa však své mužstvo na protest proti rozhodování sudího odvolal ze hřiště a reprezentace byla vyloučena z celého turnaje. Na olympiádě nastoupilo v československém týmu deset hráčů Sparty.
50. léta
V 50. letech obě pražská "S" na dlouhou dobu ztratila své výsadní postavení v československém fotbale. Sparta sice nevyklidila pozice tolik jako Slavia, ale nové konkurenci čelila obtížně – v Bratislavě. Tehdy však již výkonnost Sparty poklesla, na konci padesátých let přišla větší krize a poprvé v novodobé historii začal reálně hrozit sestup – v sezónách 1958/59 a 1959/60 skončila Sparta v lize desátá a dvanáctá (ve čtrnáctičlenné soutěži).
Krize v 70. letech
Na začátku 70. let se Sparta začala sunout do ligového průměru a brzy přišla největší krize v její historii. Jedenácté místo v ročníku 1972/73 bylo varování, o dva roky později však krize dostoupila vrcholu a Sparta poprvé (a dosud naposledy) ve své historii sestoupila do 2. ligy (z 15. místa). Za rok se sice do nejvyšší soutěže vrátila, ale i poté hrála povětšinou na chvostu tabulky
Sparta Nedvěda i Rosického
Devadesátá léta byla charakteristická také tím, že nastala mnohem větší fluktuace hráčů než bývalo v minulosti obvyklé, mužstvo se obměňovalo rychle, zejména výborní hráči nevydrželi dlouho. Přesto přicházeli a často šlo o legendy – patřil k nim zejména Pavel Nedvěd, budoucí nejlepší fotbalista kontinentu. Se Spartou získal v polovině 90. let tři tituly. Více v rudém dresu pobyli gólman Jaromír Blažek a útočník Vratislav Lokvenc, který vytvořil se Sieglem jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic sparťanské historie, která připomínala dvojici Mráz-Mašek – i bilancí v evropských pohárech. Siegl vyrovnal v počtu vstřelených evropských branek Maška (13), Lokvenc si připsal 11 gólů. V polovině 90. let se na Letné objevila i další legenda – Jan Koller. Tehdy byl ovšem nezkušeným začátečníkem a ze Sparty odešel zakrátko jako neperspektivní – až později se z něj vyklubal nejlepší střelec v dějinách české reprezentace (55 branek) a jeho vyhazov je tak zřejmě největší chybou v dějinách sparťanského managementu. Nedvědova Sparta poloviny 90. let sice nadále sbírala domácí tituly, v Evropě už se jí ovšem tolik nedařilo. I proto, že výjimeční hráči jako Nedvěd rychle odcházeli do zahraničních klubů.
Přesto se stále dařilo mužstvo doplňovat mimořádnými fotbalisty – na konci 90. let se začala rodit nová Sparta, přišly nové opory, mezi nimiž nejtalentovanější byl bezpochyby Tomáš Rosický, který podobně jako Nedvěd stihl na Letné oslavit tři tituly, než odešel do Borussie Dortmund jako nejdražší český hráč všech dob. "Fotbalový Mozart" již tehdy ve Spartě kouzlil, ale taktovku ještě drželi jiní – v obraně Ostraváci Tomáš Řepka a René Bolf, a také Milan Fukal či Vladimír Labant. V záloze pak Jiří Jarošík, Josef Obajdin, Martin Hašek, Miroslav Baranek a Libor Sionko. Právě toto mužstvo se jako první český celek podívalo do základní skupiny Ligy mistrů (1997/98) a jako první český celek z ní i postoupilo (1999/00) – pod vedením trenéra Ivana Haška prošlo ze skupiny s Girondins Bordeaux, Spartakem Moskva a Willem II Tilburg a v osmifinálové skupině skončilo třetí za FC Barcelona, FC Porto a před Herthou Berlín.
Zatímco v 90. letech Sparta na domácí scéně jednoznačně dominovala, v nultých létech se to změnilo. Úspěchy v lize sice přicházely, ale Spartě se nikdy nepodařilo titul obhájit. Dvakrát jí v dekádě přehrál Slovan Liberec, jednou Baník Ostrava a dvakrát Slavia Praha. Sparta si v nultém desetiletí připsala 5 mistrovských titulů (2001, 2003, 2005, 2007, 2010), což se po dvaceti letech hegemonie jevilo jako ústup ze slávy. Důvody byly zřejmé – zatímco v 90. letech nejlepší čeští hráči Spartou aspoň prošli, byť krátce, ekonomická pozice domácí ligy se v nultých letech zhoršila natolik, že výborní hráči začali odcházet do zahraničí již po pár úspěšných ligových zápasech, někdy i z dorosteneckých kategorií. Nezbývalo než jít alternativními cestami – dávat větší šanci talentovaným odchovancům, hledat velmi mladé talenty, motivovat hráče středních kvalit a dát prostor veteránům, kteří se vraceli do české ligy dosloužit po úspěšných kariérách v zahraničí. Občas tato kombinace zafungovala. K mladým objevům bezpochyby patřili například Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman či Tomáš Sivok. Některé mimořádné talenty se neprosadily tolik, jak se čekalo, ale pro Spartu v tomto období udělali mnoho – k takovým patřili například Tomáš Jun či Lukáš Zelenka, mistři Evropy do 21 let z roku 2002. Někteří průměrní hráči dokázali pod dobrým vedením zazářit a prožít svou hvězdnou chvilku – k takovým lze počítat například Marka Kincla či Jana Holendu. K navrátivším se legendám pak především a hlavně vicemistra Evropy Karla Poborského, českého rekordmana v počtu reprezentačních startů. O podobný comeback se pokusil Pavel Horváth. Stabilitu vnesl mezi tři tyče znovu Jaromír Blažek, do zadních řad další navrátilec Tomáš Řepka, pomohl i návrat Libora Sionka.
Sparta první poloviny prvého desetiletí nového století dvakrát postoupila ze základní skupiny Ligy mistrů. Poprvé pod vedením trenéra Jaroslava Hřebíka, který šel spíše "uhrinovskou" cestou bez velkých hvězd, podruhé pod vedením Jiřího Kotrby, který postavil mužstvo kolem matadorů Poborského, Sionka a Zelenky. Hřebíkova Sparta ztroskotala v osmifinálové skupině na Realu Madrid a Panathinaikosu Athény, Kotrbova v osmifinále nestačila na AC Milan.
V polovině nultých let však přišel kvalitativní zlom. Neustálé rozprodeje hráčů už nebylo vedení schopno kompenzovat dostatečně kvalitními náhradníky a Sparta vyklidila v Evropě pozice. Ještě dvakrát si zahrála základní skupinu Ligy mistrů (2004/05, 2005/06), ale bylo zjevné, že již není schopná konkurovat – v obou případech skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Od roku 2005 bušila na brány Ligy mistrů marně (neprošla přes Arsenal Londýn a dvakrát přes Panathinaikos Atény), ba ani v Poháru UEFA nebyla schopná postupovat. Na konci desetiletí proto přišel do Sparty trenér a manažer v jedné osobě Jozef Chovanec, který se rozhodl začít budovat nové mužstvo, které by rostlo postupnými kroky – šanci dostali noví muži: Juraj Kucka, Miroslav Slepička, Jiří Kladrubský, Kamil Vacek, Václav Kadlec, objevily se populární zahraniční posily Bony Wilfried (11 branek v evropských pohárech) či Léonard Kweuke. Prvním znakem úspěšné práce byl ročník 2010/11, kdy se Spartě poprvé podařilo postoupit ze základní skupiny Evropské ligy, jež vznikla z Poháru UEFA podobně jako v minulosti Liga mistrů z Poháru mistrů. Zatímco o rok dříve v prvním ročníku Evropské ligy mladé sparťanské mužstvo přes nadějné výsledky ještě vyhořelo v klíčovém zápase o postup s FC Kodaň, tentokrát za sebou nechalo Lausanne Sports i US Palermo, byť přes FC Liverpool se letenským nakonec do osmifinále probojovat nepodařilo. V dalším roce se však Sparta do základní skupiny Evropské ligy neprobojovala a Jozef Chovanec musel velitelský můstek v zimě 2011 opustit.